About jogafestival

Tisková zpráva pro 7. ročník festivalu

Tisková zpráva pro 7. ročník festivalu

TZ: Kouzlo jógy prozáří Dolní Vítkovice 7. ročníkem mezinárodního festivalu jógy Yoga&Dance Spring Festival Ostrava, 22. ledna 2018

Polovina dubnového měsíce bude kouzlem a jógou protkaná. Čeká nás 7. ročník mezinárodního festivalu jógy Yoga&Dance Spring Festival Ostrava!

Ostravská jógová scéna je již sedmým rokem obohacena o jedinečný festival jógy, který i letos navštíví přední lektoři ČR, ale i zahraničí. Představíme Vám světové lektory, jako je Asaf Haemon z Amsterdamu, který vás precizním avšak milým způsobem zasvětí do Iyengar jógy, Bruno Bartulie z Dánska pak zastane roli Hathajógového učitele a nahlédne s Vámi mimo jié do tajemství blahodárných očistných technik. Dámský ansámbl pak zastane Ātmikā Yani Nöerren z Německa spolu s Ulrike Schablin – kromě tradičního festivalového směru jógy Jivamukti Vám tyto dvě dámy představí Sound2Soul, tedy živou hudbu uchu lahodných a kouzelných manter.

Magické čtyři dny budou prosvícené jógou všech směrů a cest – Yin jóga, Vinyasa jóga, Anusara jóga, Ashtanga jóga, Power Yoga, nebo také Jógová terapie, Celostní jóga, African Dance, přednášky na téma psychosomatika s Jarmilou Klímovou, interaktivní přednášku holistického zdraví s představitelkou Barborou Korotkovou, Astrální cestování s Tomášem Poutníkem, Kineziologie s Lenkou Stillerovou, a mnoho dalšího –  Ajurvéda, Artejóga, Thajské terapie a masáže, či rytmické Muzikohraní a Kirtan.

Těšíme se z letošního magického ročníku, který přinese spoustu nových ale i opětovných setkání. Setkání se světovými lektory, sdílení jejich učení a poznání, ale také to slastné odpočinutí si od všední šedi v kouzelných barvách Ostravské jógové scény.

Staňte se součástí těchto jarních magických dnů a spolu s námi přijďte alespoň na chvíli uvěřit, že kouzla a zázraky existují! Těšíme se na Vás v půli dubna v Brick House v Dolních Vítkovicích!

Vstupenku, prosím!

Je čtvrteční lednové ráno, usedám s čerstvou a jemnou mléčnou kávou k počítači, rozespalou dceru mám přitulenou na klíně k 6měsíčnímu bříšku, otevírám evidenci vstupenek, mail, bankovní účet, grafické programy, a jde se na to.

Čtu první maily nově příchozích vstupenek, jednu po druhé přepisuji do evidence. Kontroluji platby a odesílám info o tom, že jsme platbu přijali. Přichází registrace prodejce stánkového místečka, dobrá, tvořím smlouvu a fakturu a odepisuji. V tom přichází mail od té, co za tím vším stojí, Lenky. Na její popud přepínám do Corelu a vytvářím další grafický podklad k festivalu, tentokrát banner. “Maminkoo? Chci jogurt.” Ozve se to malé spící stvoření. Práce musí na chvíli počkat, začíná maminkovská povinnost. Šup sem jogurt, šup skákat po posteli, udělejme zmrzlinku z plastelíny, koš na prádlo je plný, pereme, věšíme, 11 hodin – jdeme vařit oběd. Neustále slyším ten známý tón telefonu s příchozím mailem. Už asi po 7. Eh, vím, co mě po obědě čeká. Malá usíná slastným spánkem spravedlivých, jak říká můj dědeček, a já opět otevírám noťas. Další vstupenky, juchů. Přepisuji, odepisuji. Odepisuji i na dotaz, zda pošlu dárkový poukaz, zda může pán platit v eurech, s radostí doplňuji na web dalšího účinkujícího a vzápětí se vrhám na evidenci prezentérů – kontakt na něj, kolik lekcí vlastně má, a kdy, kolik dělá jeho lektorné – ne, ani tohle není zadarmo. Přichází na mě spánek, v břiše se mi mele to chystané novopečeňátko a dává mi na vědomí, že bych si mohla odpočinout. Poslouchám ho, ulehám a slyším v usínající slasti vibrace telefonu dalších příchozích mailů, zpráv na facebooku – ono ani to naše milované studio nespí – lektor potřebuje leták na kurz nebo se na webu se zhroutil rozvrh. 🙂 Odpolední relax ve wellness vcukuletu vystřídají další vstupenky – paní si přeje vstupenku pro kamarádku, takže nám plete platby a místo 1x platí 2x, poznamenávám si, přepisuji její registraci abych při kontrole plateb na to nezapomněla. Čas spánku, hurá. Ulehám a v hlavě se mi honí, že jsem ještě nezaplatila fakturu za pronájem DOV, že mi přišel mail o tom že paní “Novotná” zaplatila ve studiu v hotovosti a nesmím zapomenout to zapsat a odeslat ji vstupenku. Dobrá dobrá, spíme.

Takových dnů je počínaje prosincem do dubna, kdy festival začne, přesně 134, jeden intenzivnější, než druhý. Často doma slýchávám, proč to dělám, co z toho mám, ať už přestanu a jdu si lehnout. Je to láska. Nic víc. Těší mě, že jsem článkem něčeho, co Śivá s láskou udržuje a investuje do toho ne jen své peníze, ale čas, celé své srdce, mnoho a mnoho energie. Jsme v tom spolu. Jsme v tom s Vámi. Moc dobře víme, že bez Vás by festival nebyl a z každé přijaté vstupenky se těšíme. Je to už 7 ročníků co je festival na světě, a 6, co jsem jeho součástí. Vidím jak roste, jak “vychytáváme” nedokonalosti z nespokojenosti Vaši či naši. Raduji se.

Zbývá 97 dní a já už se těším, až se s Vámi uvidím. A najednou mi to dochází – neuvidím. V první den festivalu se chystá termín, kdy to malé stvořeníčko, které v sobě chovám, přijde na svět. Budu na Vás myslet a nejspíš Vás všechny, komu jsem poslala vstupenku, neuvidím. Přesto doufám že si festival užijete s otevřeným srdcem, láskyplně odpustíte všechno, co nebude podle Vašich představ (že bude v sále chvíli trochu chladněji, že nám bude blbnout mikrofon, že Vaši vstupenku nemůžeme v registraci najít, protože jsem z rovna u Vás spletla číslo vstupenky….) a všemi 4 dny proplujete s lehkostí a radostí jako my, při těch několikati měsíčních přípravách.

 

S láskou, Iris

Jak se tvoří 7. ročník festivalu

Venku je prosincové sychravo, poslední listí se líně sune k zemi ze žalostně holých stromů a já otráveně přes vysoká francouzská okna v obýváku sleduju mumraj drobných kapek deště na povrchu kaluží na příjezdové cestě. Nelibost a lenost dnešního dopoledne mi zrcadlí prázdné pohled v očích srn, které v neutuchající honbě za kusem žvance drze pochodují až k oknu. Ranní emaily jsem přečetla v mobilu už ráno na záchodě a teď nehybně na gauči trávím jejich obsah. “Já se Vám ozvu, teď toho mám hodně”, čtu od pána, který toho má tak moc, že včera stihl hodinový podcast pro tři o jízdě na kole jeho oblíbenými cestami, ovšem říct jasné ano či ne je prozatím nad jeho výkon. Nevadí, počkám další týden na jeho další zprávu a naštěstí se v mezidobí mohu bavit svým “toho hodně”. Druhý email zůstal pro jistotu nezodpovězen úplně, ačkoliv díky neviditelnému Mailtracku v emailu vím, že už si ho třikrát přečetli minulý týden. V dalším emailu se dočtu už od asi pátého dodavatele, že podmínky zůstávají víceméně stejné jako minulý ročník festivalu, čili více než-li méně. To proto, že záměr festivalu je mu blízký, ale… Přestěhování festivalu do prostor Dolních Vítkovic má svá “ale“. Jsou famózní, líbí se vám i hostujícím lektorům, ale vytvářejí dojem bezedného rozpočtu, který anonymní návštěvníci nějak vytvoří. Velkou část z vás znám, osobně a blízce. Znám vaše příběhy, znám vaše možnosti, preference a taky co vás zákonitě otráví. Otráví vás stejně jako mně zvyšující se ceny, když něco “nejde”, málo místa, zima v sálech, malé porce jídla nebo nefungující mikrofony. A taky vím, že nic nepotěší smysly víc než krásně naaranžované, dobré jídlo, báječná hudba k plynutí jógovými asánami, pestrost a důvtip lekcí, které zasáhnou člověka přímo do srdce. Balancuju mezi těmito dvěmi a špekuluji jak to udělat, aby se vlk nažral a koza zůstala celá.

Jako každý rok v tomto čase, kdy řada lidí pozvání odmítne s díky či bez něj hned, anebo si předtím ještě chvíli jako kočka s myší pohrají s trpělivostí mou či mých spolupracovníků, přichází chvíle pochybností. Chvíle, kdy lidé zvýší své požadavky, kdy nevyhovující termín prostě posunout nejde, kdy už týden pořád nejdou přeprogramovat vstupenky tak jak potřebujeme zatímco vy dychtivě píšete, kdy už to jako bude. A když už to trochu jde, moje pravá ruka Iris jde na Mikulášskou besídku s malou, programátor Greg musí odvézt děti k zubaři a já psát závěrečnou práci na téma schizofrenie do předmětu Psychopatologie, kde mi profesorka neodpustí ani tečku před závorkou v citacích podle APA. Jako deja-vu opět přichází myšlenka se na celý festival vyprdnout. Ještě chvíli se nechám potrápit svými myšlenkami a pak jak už Patandžali postřehl, nahradím záporné a energii ubírající myšlenky opačnými. Ne, že by to vedlo k Samadhi, ale tak nějak se s tím líp žije. Bude báječné se s vámi všemi opět potkat, zasmát se nad životními eskapádami nad kelímkem čerstvě vymačkaného džusu, nechat se inspirovat postřehy z jógové praxe ostatních a žasnout, kam až sahá lidský potenciál.

Protože jsme v sedmičkovém ročníku a sedmička symbolizuje rozkvět sedmé, korunní čakry, ponese se letošní ročník v duchu zázraků. Zázrak je pro mě něco co je za zrakem. Jednoduše něco co v daném okamžiku nevidíme, čemu nerozumíme, ale cítíme ho, když je. Pro mě je to procitnutí z myšlenkových, racionálních spletitostí, z účetního “má dáti-dal”, kdy zažíváme překvapivý, hluboký moment neuchopitelné krásy, lásky, dobra, intuice. Zázrak vnímáme, když prostě něčemu nerozumíme, ať už nemáme dostatek informací anebo kapacitu je zpracovat. Je to prostor obnaženého vzduchoprázdna, prozatím nevyplněného pochopením, poučením či jiným vstoupením rozumu do hry. A o to v józe jde – o HRU. Nejde o to, kolik ta hra stojí a kde na to vezmu, jestli to někdo ocení či pošlape, jestli mi to přinese uspokojení či mě výsledek pořádně zklame. Svět polarit zůstává světem polarit a hledání rovnováhy patří k přirozenému toku života. Nikdy nad ním nevyhrajeme, nejsme větší než sám Život – doznívá mi v hlavě věta z dokumentárního filmu Jay Maca “What is real”.

Nevím všechno, ačkoliv můj hrnek na kafe, který mi daroval manžel o minulých Vánocích, tvrdí opak. Vím ale určitě, že zázrak nepřiveze ke dveřím řidič PPL a nebude mi ho nutit k převzetí podpisem. Zázrak musím pozvat dovnitř a vytvořit pro něj prostor. Snažím se mu do toho nekecat. Udělat, co je v mých silách (a jak zjišťuji a vy nejspíš se mnou, kde je vůle, tam je těch sil opravdu mnoho), a pak už jen tiše sledovat, co se bude dít. Jestli i vy počítáte, k čemu vám to bude a kam to povede, jestli snad také nemáte co lepšího na práci  a někde to nebude lepší, jestli vás něco  třeba moc neotráví, přestaňte s počítáním. Tak jako v matematice se nikdy nedopočítáte.

“Nevědět je duchovní luxus”

říká jeden zenový koan. Nevím, jak festival dopadne, kdo přijede a kdo zůstane nakonec doma, jestli kuchař připálí jídlo, ucpe se ventilace, a dojdou náramky nebo budeme jásavě velebit lektory,  nadšeně objímat všechno živé či neživé co nám přijde pod ruce a spokojeně vrnět na jógamatkách. Nevědění obnažuje až na dřeň a přináší do života údiv, při němž padá čelist dolů. Mizí odpovědi a naše “Proč”, načež zůstává jen nahá přítomnost a radost ze hry.

Přeji vám, ať je i váš festival (a život) plný zázraků a radosti ze hry.

Lenka Knag

Prosinec 2017

Ohlédnutí za minulým 6. ročníkem 2017

 

 

TZ: Do Dolních Vítkovic vrátí žár 6. ročník mezinárodního festivalu jógy, 18. února 2017

 Poslední dubnové dny budou v Ostravě pořádně žhavé! Uskuteční se totiž 6. ročník mezinárodního festivalu jógy Yoga&Dance Spring Festival Ostrava.

Pořádající společnost Maha Shakti Production, s.r.o. připravila po čertech našlapaný program. Vedle zkušených lektorů jógy z Ostravy i celé republiky se festivalu zúčastní řada zahraničních hostů z Evropy i ze zámoří. Z New Yorku přijede Ruth Lauer Manenti –  ďábelsky skvělá Jivamukti Yoga teacher. Pro Jivamukti je zapálený také pár Jay Mac a Misch McNamara, ti s sebou z Jihoafrické republiky přivezou svůj snímek „What is Real?“, který bude mít na Y&D Spring Festivalu svou českou premiéru!

Během čtyř dní čeká návštěvníky festivalu ale ještě mnohem více – Hormonální jóga, Yin jóga, Integral jóga, AirAcro, Spirální a Power jóga, Zen jóga a Arm balancing, African Dance, Etno tančírna, Osho Meditace, Chanting, šest sálů v industriální oblasti, na 60 účinkujících a 66 lekcí jógy různých stylů, zajímavé přednášky a zapálené diskuze, hodiny meditací, ukázky a lekce orientálního a afrického tance, hraní a zpěvu a mnoho dalšího.

Dát odpočinout tělu, rozohnit své myšlenky a nažhavit své mozkové závity  se chystáme na přednáškách přední české psychosomatičky J. Klímové, jak naložit se svým vnitřním ohněm nám pomůže zjistit proděkan FHS VŠ Humanitas, malíř a literát K. Kostka, a horkým tématům moderní doby souvisejícím se vztahy mezi lidmi se ve svém povídání bude věnovat Marek Ščotka.

Věříme, že tento již tradiční jarní svátek jógy přinese do Ostravy spoustu energie,  zápalu, radosti z pohybu, ale také možnosti k setkání jak se zahraničními profesionály, tak s odborníky z českého prostředí, že dá prostor k poznávání nového či neznámého.

Přijďte rozzářit svůj vnitřní oheň! Budeme se na Vás těšit na konci dubna v DOV!

O Lence Knag:

Ještě před pěti lety platila jóga v Ostravě za jakési podivné cvičení téměř nepohyblivých důchodců po tělocvičnách. To se změnilo s příchodem Lenky Knag a studia Pranava Jóga Centrum, které postupně se založením jarního Yoga&Dance Spring Festivalu Ostrava v roce 2011 přispělo ke změně vnímání jógy a nastartovalo tak novou éru jógového vývoje v Ostravě. S jógou se Lenka potkala v New Yorku, kde se vyškolila v Jivamukti Yoga škole, jedné z největších škol v New Yorku a potažmo celých USA. Pranava, tedy Lenka Knag, představila Ostravě jógu nejen jako fyzické cvičení, ale jako duchovní cestu, a lekci jógy jako obřad. 

 V posledních letech Lenka Knag přilákala na svůj ostravský festival mnoho mezinárodně více či méně proslulých učitelů jógy, a letošní ročník nebude jiný. „Studovala jsem v New Yorku Jivamukti školu, která před 30 lety vznikla v tenkrát nepřívětivé čtvrti East Village v New Yorku,“ vysvětluje. „Podobně jako na Ostravě, tak ani na East Village nebylo na první pohled nic pěkného. Byla to fádní a šedivá čtvrť plná příslušníků pracující třídy, ale přesně toto prostředí dalo za vznik nejen radikálnímu Jivamukti, ale vyrobilo také třeba Madonnu či Andyho Warhola,“ doplňuje Knag. „Není lehké přivábit zahraniční učitele jógy v konkurenci s nablýskanými evropskými metropolemi, kde se obvykle jógové konference konají, ale když jim povím příběh Ostravy a přiblížím, jaký potenciál se v ní skrývá, chtějí přijet a pomoci zbavit Ostravu železných okovů minulosti,“ uzavírá jeho zakladatelka.

Markéta Sasínová a Lenka Knag,  YOGA & DANCE Spring Festival Ostrava

jogafestivalcz@gmail.com

Úvodní slovo k 6. ročníku

“Dobře, já ty titulky předělám, ale na film už pak nejspíš chuť mít nebudu”, napsala mi Markéta, jež se měsíc potýkala s nekonečnou prací překládání titulků k filmu “What is real”, uváděném na festivalu, jen aby zjistila, že stále technicky nevyhovují a je třeba v průběhu dvou dnů napasovat 90 stran jednotlivých vět do časovače. Plán B nemáme. Jay Mac česky neumí a já nasedám s celou rodinou a pěti kufry plnými knížkami od Ruth, balíkem týmových mikin a dalším harampádím na letadlo, abych festival vůbec stihla.  Podobně je to se vším, co děláte. Začnete více či méně z víry ve výsledek, nadšeně se vrhnete do práce a ouha. Ona nekončí, a nekončí, a nekončí. Tuhle je třeba předělat větu, tady to udělat celé znova, tohle mi nejde a tamto mě baví, jenže cesta je klikatá. Lidé píšou a stále něco chtějí. Už pomalu není z čeho dávat. Život skrze mysl už má takovou povahu, bere nás na nekonečné kolotoče a neúnavně poťukává na naše hranice. V té nekonečnosti pohybu ztrácíme svůj záměr z mušky, a pak leckdy už děláme věci unaveně, vyprahle, jen ze setrvačnosti. Hnací motor vnitřní energie vynechal a nedaří se ho nahodit. Jako v asánách, buď povolíme nebo se zlomíme.

Když mě nedávno někdo opětovně testoval otázkou, proč ten festival jógy dělám, ani jsem nevěděla, co říct. Proč? To se mě někdo opravdu ptá proč? Prostřednictvím “proč” hledá mysl v odpovědi útěchu a není-li ji uspokojivě poskytnuta, ocitá se ve slepé uličce. Na výčet variant, co se stane poté, jsou popsány stohy knih, které teď momentálně se zájmem studuji v oboru Psychologie na Newyorské státní univerzitě. Proč není správná otázka a slouží jen k uspokojení mysli tazatele. Jak to udělat, aby to podpořilo existenci festivalu a fungovalo, to je mnohem podstatnější.

Našla bych spoustu racionálních a třeba i bohulibých důvodů – od podpory rodného města, chrabré touhy pomáhat ostatním, vést je ke zření a pochopení, přes záměr zvýšit věhlas jógy v Česku, motivu upevnění pozice v jógové komunitě, hledání osobního naplnění, anebo lidem chci jen jednoduše udělat na čtyři dny radost. Naštěstí lidské rozhodování nepramení z pouhé racionality. Dělám to z lásky.

Co je to ale láska? Láska k čemu – k věci?  K výsledku?  Anebo ta stokrát omílaná bezpodmínečná, která tam jen prostě v nitru třímá a čeká, skrze co jí dovolíme se projevit? Mistr Patan̆jali v Yoga Sūtra uvádí tři vzájemně se prolínající komponenty, nezbytné pro dosažení vyšších stavů jógy (samādhi), čili jednoty a lásky. Śraddha označuje víru v kráčení správným zásadnějším směrem, a ta stojí na jednom z cípů jógové praxe, přičemž vīrya představuje závazek, že se energie promítne daným směrem. Doplňuje je smṛti – připomínání si a uvědomění si lásky, které rozvíjí intimitu mezi vámi a daným objektem.

Ne nepodobný pohled na lásku nabízí Robert Sternberg, podle nějž se každá láska liší přítomností nebo nepřítomností tří složek: intimity, vášně a závazku. Jejich poměr či nepoměr určuje jakou láskou se váš vztah k objektu vyznačuje. Oplývá-li vaše jógová praxe rigidním závazkem a oddaností, avšak chybí-li jí vášeň a intimita získaná opakováním prožitku, praxe je prázdná a naopak, je-li vaše praxe plná spalující vášně a zápalu pro věc, avšak chybí jí mantinely, zcela Vás pohltí. Na pomezí všech těchto tří dimenzí se nachází úplná láska. Princip fungování těchto složek zastřešuje mou jógovou praxi stejně tak jako přístup k věcem, které dělám, a k lidem, s nimiž tvořím.

Naplňuje mne práce na festivalu. Dělám ho pro vás stejně jako pro sebe, a v práci pro jiné zapomínám na to, že nějaké sebe existuje. Festival představuje nedílnou součást jógové praxe, v níž nalézám, znovu a znovu, vlastní osvobození. Sebe přechází v Nebe. Like the Blue Sky…Odchází proč.

Festival je pro mne Kršnův bod, skrze který se láska promítá do projeveného světa. Nevím, co je ten váš, ale ze srdce Vám přeji, ať příležitost k projevení lásky nacházíte ve všem, co děláte.

Krásné a plodné jaro přeji,

Śivā

Půlkulatý 5. ročník 2016

Půlkulatý 5. ročník 2016

5. jubilejní ročník mezinárodního Yoga&Dance Spring Festivalu v Ostravě letos poprvé v unikátních prostorách ikonické oblasti Dolních Vítkovic – provoz Hlubina přivítá stovky účastníků. Ve čtyřech nablýskaných sálech se představí lektoři z celé České republiky, ze Slovenska, Evropy a USA. Doprovodný program ve vybraných prostorech DOV.

Na programu najdete Ashtanga Yoga v podání Jai Sugrima (USA), Jivamukti jógu s Atmikou Noerren (DE) či Klarou Puski (FR), svižné lekce Vinyasa Yoga či Power Yoga Slow Flow (Martin Fajka a Magda Nguyen, Zdeno Yogi), lekce Kundalini jógy (Jana Bhajanpreet Wilzková) či Jógové terapie, Jóga ve tmě (Jami Voženílková), Hathajógy (Michal Rauer), Nadam Yogy, manter a mnoho dalšího. Přednášky z oblasti psychosomatiky a transpersonální psychologie, psychologie a filozofie jógy. Lekce hudby a tance.

Sociální zázemí na místě.
Pro účastníky zajišťujeme vegan (GF) catering i nocleh pro mimoostravské návštěvníky.
V Šanti zóně odpočinek, nákupy, zábavný photo corner, jógonoviny a další.


5. Annual International Yoga&Dance Spring Festival in Ostrava will introduce various yoga style from deep Yin Yoga, Kundalini Yoga to vigorous Jivamukti and Ashtanga style. Classes in English and Czech. Meditation, Pranayama, Kirtan, Dance classes and spoken teaching classes.

On site: vegan GF catering, accomodation, śantih zone with shops and relaxation area.

Starring:
Jai Sugrim (USA) , Zdeno Yogi (SK) , Klara Puski (FR) , Atmika Yani Noerren (DE), Magdalena Nguyen (CZ) , Monika Winklerova (CZ), Lenka Knag (CZ/US), Gamosvar band (one&only from Ostrava!!!), Jami Voženílková (CZ), Martin Fajka (CZ), Mudr. Jarmila Klímová (CZ), Musicplay (CZ), Renata Ptacnikova (CZ) & others…

Galerie
Vzpomínky na 4. ročník 2015

Vzpomínky na 4. ročník 2015

Jarní festival jógy v Ostravě roste nad očekávání jeho zakladatelky

Lenka Knag, je původem z Ostravy-Poruby, kde se narodila a vyrostla. S jógou se potkala v New Yorku, kde se učila a následovně vyškolila v Jivamukti Yoga škole, jedné z největších škol v New Yorku a potažmo celých USA. Místo, aby nastálo zakotvila v New Yorku se svým manželem, vrátila se po čase do rodné Ostravy, aby zde založila Pranava Jóga Centrum, které bylo před pěti lety prvním a jediným studiem jógy v Ostravě. V roce 2012 založila YOGA & DANCE Spring Festival Ostrava. Nastartovala tak novou éru jógového vývoje v tomto industriálním a k alternativním věcem tradičně skeptickém městě.

Letošní již 4. ročník tohoto unikátního ostravského festivalu jógy proběhne ve dnech 17. – 19.4.2015 a to nově v originálních prostorách jedné z nejekologičtějších staveb v Ostravě, budovy IQ Centra  na ul. 28.října 3346 (budova Tieto). Účastníci festivalu jsou jak z ostravského regionu, tak ze všech koutů České republiky a potkat se zde můžete jak s domácími, tak i zahraničními lektory jógy a jejich pojetím jógy.

Co vás čeká na festivalu?

Na programu letos bude vévodit Ishta Yoga, se kterou se máte jedinečnou možnost poprvé v ČR seznámit v lekcích charismatického Jasona Vinci, přijíždějícího z New Yorku. Jason pokračuje v linii zakladatele Ishta Yogy Alana Fingera, jehož tradice sahá až k Yoganandovi. Čekají vás svižné lekce oblíbené Jivamukti Yoga,  naše pozvání přijala Durga Deví, rodačka z New Yorku žijící v Londýně, kde pomáhala v zákládání Jivamukti Yoga Center London. Ze Slovenska k nám opět zavítá usměvavý  Zdeno Yogi se svým pojetím Srivatsa Flow Yoga, nabídku zpestří třeba Sayam Dayal z indické Keraly s povídáním o Ayurvédě, která k józe neodbytně patří, a nechybět budou samozřejmě oblíbené ostravské učitelské stálice jako Jarmila Voženílková s jógovou terapií a Hathajógou,  Monika Winklerová letošní novinkou Cyklické jógy, nebo Lenka Śivādeví Knag s tajemným tématem reinkarnace.

Ten letošní ročník bude navíc plný hudby a program osvěžují zábavné lekce tance. Uvolnit se můžete tancem za zvuků afrických bubnů anebo se rozvlnit na lekci American Tribal Belly Dance.

Pro ty, kteří si budou chtít odpočinout a načerpat nové vhledy a informace čekají přednáškové sály. V jednom z nich budeme mít tu čest hostit Josefa Frice z Prahy, autora a provozovatele téměř legendárních stránek svetmysli, jež nám přiblíží učení Maharšiho a také popovídá o Bhagavadgítě.  O hudebního ducha se letos postará skupina GAMOSVARVěnovat se budeme také ženskému tématu a to z pohledu muže uctívající symbol božské matky, vtipného a pohotového Marka Ščotky.

Letošní festival jsme přesunuli do velice originálních prostor jedné z nejekologičtějších budov v Ostravě budovy Tieto (IQ Centrum) na ulici 28.října 3346/91, která je blízko centra Ostravy. Po celou dobu festivalu bude k dispozici Śantih Zone, kde si můžete odpočinout u šálku čaje, nechat se namasírovat, nakoupit si či si třeba pro zábavu nechat vyložit karty.